Vlhkost patří mezi největší nepřátele každé stavby. Dokáže poškodit konstrukce, narušit omítky, způsobit vznik plísní a postupně snížit životnost celé budovy. Proto je nezbytné řešit vhodnou hydroizolaci. Jak na ni? Rozdíl je v tom, zda jde o novostavbu, nebo starší dům, kde se v minulosti tohle téma bohužel neřešilo vůbec.
Hydroizolace novostavby začíná už během projektování
Začínáme novostavbou. Tam totiž platí hlavní pravidlo – vše by se mělo řešit už během projektování a následně realizovat v rámci samotné stavby. Cokoliv bude doděláváno potom, už může být spojeno s určitými kompromisy. Naprostým základem je proto hydroizolace základů. Tímto postupem se zajistí, že nemovitost nebude trápit průnik vody do stavby. Dále se může řešit i obvodová vrstva stavby, což je další rizikové místo, kudy může vlhkost do interiéru pronikat.
A jak je tomu u starého domu?
Tam je to o něco těžší, ale ne nereálné. Je třeba počítat s tím, že je třeba provést kroky, které budou chránit již existující stavbu. Nejprve je ale nutné zjistit, odkud vlhkost proniká a na základě toho navrhnout správný postup. Někdy může postačit třeba jenom nátěr hydroizolace, jindy už bude třeba provést náročnější metody. Tou nejznámější je mechanické podřezání zdiva. Při tomto postupu se do stěny vytvoří vodorovná spára, do které se vloží nová hydroizolační vrstva. Další možností je chemická injektáž.
Rozdíl je také v použitých hydroizolačních materiálech
U novostaveb lze materiály vybírat podle předem navržené skladby konstrukcí a předpokládaného zatížení vodou. U stávajících nemovitostí už je výběr omezený z důvodu typu a vlastností původních konstrukcí. Tedy, ne vše, co lze využít v případě novostaveb, se dá aplikovat na starší, již existující nemovitosti. Tam je nutné počítat s nějakým kompromisem, ale neznamená to, že by hydroizolace byla neproveditelná.
